Rybářský rozcestník

Ploštice klešťanky (Corixidae)

Klešťanky jsou vodní živočichové, kteří jsou velcí od 7 mm do 25 mm. Všechny patří do čeledi klešťanek, latinsky Corixidae. Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky, ale po pečlivějším prozkoumání jsou to velmi těžko zaměnitelní vodní bezobratlí. Většina Klešťanek má pouze latinský název, české označení je známé jen u několika málo druhů.

Ploštice klešťanky (Corixidae)

Název latinsky

Corixidae

Rozpoznávací znaky

Dle druhu dorůstají do délky od 0,7 cm do 2,5 cm. Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky.

Výskyt

Klešťanky můžeme najít hlavně v rybnících, jezírkách, ve vesnických nádržích, ale i v mírně tekoucích vodách, všude u břehu v zarostlém porostu. V Česku je jejich výskyt hojný, od nížin až po podhůří hor.

Obecně

Klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima)

Tato klesťanka je velká do 2,5 cm. Je to rozšířený druh klešťanky, který najdeme především v mělkých, pomalu tekoucích vodách nebo na dně rybníků a jezírek. |Dají se najít při páření z jara, kdy samco slabě cvrkají.

Klešťanka velká (Corixa punctata III.) je nejznámější z rodu Corixa. Je to ale malá klešťanka dorůstající maximálně do 1,1 cm délky. Opět ji najdeme ve stojatých a mírně tekoucích vodách, kde se buď přichytává na rostliny nebo žije přisedlá na dně. Na podzim se shlukují do velkých skupin v kterých pak přečkávají zimu.

Cymatia coleoptrata je jedna ze zástupců klašťanek, které nemají český název. Dosahuje velikosti os 3,5 do 4,5 cm. Žije v mělkých, pomalu tekoucích vodách či v rybnících a jezírkách, kde vyhledává úkryty mezi kořeny vodních rostlin.

Callicorixa praeusta patří úplně k nejmenším klešťankám, jelikož dosahuje délky pouhých 0,75 cm, tedy necelý 1 centimetr. Její výskyt je hojný, najdeme ji opět ve stojatých, nebo mírně tekoucích vodách a to převážně v nížinách, středních polohách, ale i v podhůří vysokých hor.

Video:

Nejčtenější články

Uzení ryb podle baštýřek

Ženy baštýřů byly mistryně na přípravu pokrmů. Jejich muži se starali o skupinu rybníků v rámci panství, později rybářského střediska. Rybářská bašta byla závětřím, kde se scházeli i ostatní baštýři, sádečtí, rybáři. Baštýřky, nebo také poněmčeně fišmajstrové, se staraly o žaludky mužů, připravovali dobrou rybí baštu do žaludku. Konzumace ryb na baštách byla nadprůměrná, než v jiných rodinách, kde se ryba na talíři objevila zřídka, nebo jen o Vánocích. Recepty, které zde vznikaly, patřily k rodinnému stříbru, předávaly se ústně, nebo rovnou na talíři. Spotřeba 20 kilogramů ryb na hlavu ročně na baštách byl průměr. Ryby se zde připravovali na mnoho způsobů a vznikaly zde opravdu nejlepší a originální recepty na jejich úpravu. Běžně se zde ryby také udily. Samotnou přípravu ryb a jejich naložení do láku zajišťovali baštýřky, samotné uzení pak většinou byla práce jejich mužů.

Legenda rybích labužníků – ježdík obecný

Tahle malá okounovitá ryba byla před 150-100 lety v kuchyni ve velké oblibě, ovšem už ne tak u rybářů při výlovech. Byla doslova postrachem, v rybnících v minulosti ježdíků bývalo tisíce a při výlovu byli všude přítomní, při brakování (přebírání ryb) pak působili rybářům jejich hřbetní ploutve hluboké, špatně hojící se rány. Pro rybáře to byl bezvýznamný škůdce, ale naši předkové si dovedli vážit každé přírodní poctivé potraviny.

Pozvánka na dětský závod do Mladé Boleslavi

Místní organizace Mladá Boleslav zve na dětský rybářský závod i pro neorganizované děti, který se koná 7. 9. 2024 na revíru Jizera 4….