Hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus)

Rozpoznávací znaky

Hlaváč černoústý má podobně stavěné tělo, jako hlavačka mramorovaná. Protáhlé, s velkou hlavou, pozvolna se zužující k ocasu. Ovšem nemá protáhlé nosní trubičky, jako hlavačka. Má dvě hřbetní ploutve, první s kratší základnou, druhou se základnou delší. V zadní části přední hřbetní ploutvi je zřetelná skvrna. Břišní ploutve jsou velké, vějířovité, posunuté až těsně před základnu ploutví prsních, při pohledu z boku. Prsní ploutve jsou pak srostlé v terč, kterým se umí hlaváč černý pevně přitisknout k listům nebo kamenům. Řitní ploutev má podobně dlouho základnu, jako druhá, zadní ploutev hřbetní. Ocasní ploutev je vypouklá, tzv. difycerkní. Hřbet a boky jsou tmavěji skvrnité, břicho má podstatně světlejší, bez skvrn.

Výskyt

Hlaváč černoústý žije jak ve vnitrozemí, tak v pobřežních pásmech oceánů a moří. U nás žije na tocích Moravy a Dyje, kde se sám úspěšně rozmnožuje. Ovšem poslední dobou okupuje i Vltavu nebo části Labe a tlačí se i do dalších toků.

Obecně

Hlaváč černoústý se živí vodníma bezobratlími, rybím plůdkem a také larvami vodního hmyzu. Mlíčňák je starostlivý otec, který se stará o snůšku jiker ukrytých v hnízdě.

Dorůstá do průměrné délky 15 cm, ale byly chyceny ryby velké až 25 cm. Dožívají se pouhých 4 roků.

Příprava hlaváčů v kuchyni:

Donedávna byl hlaváč poměrně vzácnou rybou, ale dnes se vyskytuje na mnoha místech v Česku. Jeho velikost brání nějakému většímu využití v kuchyni, přesto se větší kusy dají udit, péci, nebo například smažit na oleji.

Způsob lovu

Chytání hlaváčů je podobné, jako chytání hrouzků. Nejsnadněji ho můžete chytit na drobnou živočišnou nástrahu položenou na dně toku.

Zajímavosti

Typickým znakem hlaváčovitých ryb jsou břišní ploutvé, srostlé v přísavný terč.