Hrouzek běloploutvý (Romanogobio albipinnatus)
9.4.2019 • Rybářský rozcestník.cz
Žije v hlubších tocích s mírně proudící vodou. Vyskytuje se zejména v povodí Dunaje, v dolním toku Moravy a Dyje. Je potravou dravcům. Ohrožený druh, přesto v současné době není v Česku celoročně chráněný. Kříží se s hrouzkem obecným.
doba hájení
Není stanovena
zákonná míra
Nemá
Název latinsky
Romanogobio albipinnatus
Jiný název
Whitefinned Gudgeon, Weissflossiger Gründling, Hrúz bieloplutvý, Bianco goujon, Běloperyj peskar
Rozpoznávací znaky
Krk hrouzka je bez šupin, zbytek těla je pokryt šupinami, po bocích s fleky v jedné vodorovné čáře. Má jich 8-10. Zbarven je žluto-hnědě. Ústa má usazená ve spodní části rypce, dva vousky, jeden z každé strany úst má dlouhé, často dosahují až k pomyslné svislici zadní části oka. Ocas má vykrojený.
Výskyt
Najdeme ho pouze v povodí toku Dyje a Moravy.
Obecně
Žije v mělčích vodách s kamenitým, štěrkovým nebo pískovým dnem. Má rád místa se slabším proudem. Živí se larvami, korýši, máloštětinatci, také rozsivkami.
Tření hrouzků běloploutvých probíhá od května do června.
Dorůstá do délky 12 cm, výjimečně až do 17 cm. Žije pouhé 2 až 3 roky.
Kuchyňské zpracování:
I když rybáři používají hrouzky i k jiným účelům než na vaření, je třeba podotknout, že mají velmi jemné a chutné maso. Naši předkové je upravovali při nedostatku mřenek jako známe „grundle“, pokládané na přelomu minulého století za velikou lahůdku, žádanou v mnoha restauracích. Největšími konzumenty hrouzků jsou Francouzi.
Způsob lovu
Loví se na plavanou, s háčkem na dně, ale s jemným náčiním zabere i na těžko. Oblíbená nástraha: kousky žížal, larvy vodního hmyzu, masné červy, rohlík. Není vzácností, že se objeví v síti i při čeřínkování.
