Žížaly
10.3.2017 • Rybářský rozcestník.cz
Evropská dešťovka, žížala obecná, či hnoják … vše to jsou živočichové řádu Haplotaxida, kmene Kroužkovci, třídy Máloštětinatci. Jsou rozšířené po celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Jako nástraha jsou skvělé jak pro bílé ryby, tak pro některé dravce. Asi nejvíce je z dravých ryb milují úhoři a sumci.
Žížaly - ilustrační foto
V odborné literatuře se uvádí, že na světě žije více jak 5 500 druhů žížal. Některé jsou velké jen 2 cm, jiné dorůstají délky až 3 metry! V česku běžně žijí 2 druhy žížal, žížala hnojní a obecná. Ovšem vzácněji můžeme u nás najít až 50 druhů žížal! Například naší nejdelší žížalou je Allolobophora hrabei, která dorůstá délky až 50 cm. Tento druh obývá sprašové půdy jižní Moravy. Jinak žížaly obecně můžeme dělit na dvě skupiny, na žížaly povrchové a hlubinné. Hlubinné žížaly jsou většinou velké, pomalu se množí, mohou se dožít až desítek let a vytváří si trvalé nory do hloubky až dvou metrů. Povrchové druhy žížal jsou, oproti těm hlubinným, menší, rychle se množí a žijí maximálně pár let. Jak již z jejich názvu vyplývá, žijí těsně pod povrchem, v místech s nadbytkem organické hmoty posklizňových zbytků nebo mulče ponechaného na povrchu půdy.
Některé vybrané druhy žížal:
Žížala hnojní (Eisenia fetida), jinak také nazývaná prostě hnoják, patří mezi nejvhodnější žížaly, které lze využít jako nástrahu pro ryby. Dorůstá délky 13 cm a váhy 0,5 g. Dá se dobře a poměrně rychle množit i v umělých chovech. V obchodech často narazíme na její příbuznou, kalifornskou žížalu. Zvláště v zimě a z jara bývá právě tato žížala nástrahou číslo jedna. Především při chytání na plavanou v ledové vodě by jste těžko hledali vhodnější nástrahu na plotice, tlouště, cejny, či okouny.
Žížala hnojní – různé pohledy
A jak ji poznáme? Žížala hnojní je červenohnědá žížala s výrazným žlutým kroužkováním. Pokud ji vezmete mezi prsty, okamžitě se začne divoce svíjet a vypouštět z těla silně páchnoucí tekutinu. Hnojáčky nejčastěji najdeme v uleželém hnoji a kompostu. Také tento druh žížaly odhalíme ve starých stozích slámy nebo v zapomenutých kupkách sena, či v hromadách hnijícího ovoce poházeného na kompostu. Dají se však i běžně koupit.
Žížala obecná (Lumbricus terrestris), jinak také zvaná rousnice, je delší, silnější žížala vhodná k rybaření a krmení větších živočichů. Patří mezi naše nejběžnější žížaly. Její umělý chov je velmi problematický, tak je jednodušší si ji po dešti nasbírat pod různými kameny, či na chodnících. Dorůstá délky do 30 cm a váhy i více než 10 g. Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť euroasijského kontinentu. Dává přednost otevřeným stanovištím jako jsou louky, pole, zahrady …
Žížala obecná (Lumbricus terrestris)
Evropská dešťovka (Dendrobaena veneta / Eisenia hortensis) se jinak také nazývá Dendrobeana. Je o něco větší jak žížala hnojní, ale menší než klasická rousnice. Jsou to drobnější červené žížaly, které jsou oproti klasickým rousnicím výrazně „aromatičtější“. Oblíbená nástraha na feeder, plavanou i klasickou položenou. Dorůstají do délky 15 cm a váhy kolem 2,5 g. Dendrobeny najdeme na okraji starších kompostů a hnojišť. Mají rády mírně zvlhčený substrát a ve velkém se vyskytují pod kameny nebo starými deskami. Ovšem dají se také koupit v rybářských potřebách.
Články k tématu: Chov a skladování žížal
