Rybářský rozcestník

Mé zahájení pstruhové sezóny 2017

Pro vášnivé rybáře, pstruhaře, patří jistě datum 16. dubna k významným svátkům. Každý rok totiž, podle rybářského řádu, mohou tento den poprvé vyrazit na pstruhové revíry a začít vláčet či muškařit. I já se hrdě hlásím k této skupině 🙂

Ano, ani já jsem včera neodolal a jako každý rok vyrazil na pstruhy a siveny. Tentokrát jsem zkusil vodu, co mám hned u domu, kde bydlím, tedy Zlatý potok. Z Chábor směrem k Mělčanům se „Zlaťák“ krásně klikatí a je plný tůní a padlých stromů, také podemletých kořenů a drobných peřejí. Prostě je to ta pravá pstruhová voda.

Letošní první potočák …

Bohužel již několik let, právě v tomto úseku, ryby mizí i přesto, že je revír místní organizací poměrně hojně osazován. V loni sivenem, letos se do tohoto revíru vysadilo skoro 100 kusů pstruha duhového. A myslíte si, že jsem nějakého chytil? Ani náhodou! Potvory asi díky ledové vodě a aprílovému počasí, kdy chvíli padaly kroupy, pak hřmělo a nakonec svítilo slunce, které ovšem po chvíli opět vystřídal déšť … prostě pstruha duhového jsem nepotkal.

První letošní kus ještě ve vodě

Asi největším problémem tohoto úseku jsou totiž volavky, na které narazíte v létě hned za první zatáčkou a pak vyplašíte další kusy cca po sto metrech po proudu. Také se mluví o vydře, která tu prý kraluje. Tak nevím. Ale rozhodně voda je to krásná, bohužel si zde člověk moc nezachytá …

Letošní druhý kousek

Ale vraťme se k letošní zahájené! Hned druhý nához mě přinesl reakci jedné menší rybky, která sice na mou nástrahu, drobného smáčka, nezaútočila, ale alespoň si ho přijela prohlédnout. Za zatáčkou pak v první tůni, u nás se jí říká „pod skalou“ protože se nad ní z jedné strany tyčí velká sklála, mě zabral pěkný potočák. Ten den největší, co jsem chytil. Ale to není podstatné, jak moc byl velký, důležité je, že jsem s ním úspěšně zahájil letošní sezónu. Měl 25 cm a tak mazal zpět do vody.

Další ze pstruhů, co jsem letos chytil při zahájení sezóny

Šel jsem úsek dlouhý asi 1 až 1,5 km, který se krásně kroutí malebným údolím. Postupně jsem chytil další menší „potočáky“. Nejmenšího 12 cm, ostatní byli kolem 20 cm. Zajímavé je, že na pstruha duhového jsem nenarazil i když vím, že tam jsou, vždyť je tam před týdnem vysadili, ale kluci se prostě nenechali přemluvit ani na jednu z mých nástrah. Ale ti potočási mě opravdu potěšili, protože ještě před dvěma roky jsem zde vyšel úplně na prázdno! Tak snad se tento revír vzpamatuje a bude zde v budoucnu zase pěkné pochytání.

Zlatý potok – letošní místo mé zahájené

Doufám, že někteří z vás chytili i větší kusy než já, ale hlavně gratulace všem, co vyrazili, i za poměrně nepříznivého počasí, ke pstruhové vodě právě v den zahájení. Kdo byl letos 16.4 na prstruzích, patří mezi tu hrstku nás rybářů, co si prostě zahájení rybářské sezóny nenechá v žádném případě utéci. A je jedno, kolik pstruhů ten den chytil, spíše je důležitější, kolik jich pustil. A kdo chytání na pstruhové vodě nezkusil, pánové a dámy, vřele doporučuji! Pstruhařina je krásná aktivní rybařina, u které si nejen napravíte karmu, odpočinete si a vyčistíte mysl, ale i pěkně potrénujete po zimě zhýčkané tělo. Je to něco jiného, než celý ted čekat na záběr kapra, i když nic proti kaprařům, také je rád chytám. 🙂

Kousky ledu na ruce, pak slunce a zase déšť, prostě aprílové počasí ….

Petrův zdar přeje George

Nejčtenější články

Uzení ryb podle baštýřek

Ženy baštýřů byly mistryně na přípravu pokrmů. Jejich muži se starali o skupinu rybníků v rámci panství, později rybářského střediska. Rybářská bašta byla závětřím, kde se scházeli i ostatní baštýři, sádečtí, rybáři. Baštýřky, nebo také poněmčeně fišmajstrové, se staraly o žaludky mužů, připravovali dobrou rybí baštu do žaludku. Konzumace ryb na baštách byla nadprůměrná, než v jiných rodinách, kde se ryba na talíři objevila zřídka, nebo jen o Vánocích. Recepty, které zde vznikaly, patřily k rodinnému stříbru, předávaly se ústně, nebo rovnou na talíři. Spotřeba 20 kilogramů ryb na hlavu ročně na baštách byl průměr. Ryby se zde připravovali na mnoho způsobů a vznikaly zde opravdu nejlepší a originální recepty na jejich úpravu. Běžně se zde ryby také udily. Samotnou přípravu ryb a jejich naložení do láku zajišťovali baštýřky, samotné uzení pak většinou byla práce jejich mužů.

Legenda rybích labužníků – ježdík obecný

Tahle malá okounovitá ryba byla před 150-100 lety v kuchyni ve velké oblibě, ovšem už ne tak u rybářů při výlovech. Byla doslova postrachem, v rybnících v minulosti ježdíků bývalo tisíce a při výlovu byli všude přítomní, při brakování (přebírání ryb) pak působili rybářům jejich hřbetní ploutve hluboké, špatně hojící se rány. Pro rybáře to byl bezvýznamný škůdce, ale naši předkové si dovedli vážit každé přírodní poctivé potraviny.

Pozvánka na dětský závod do Mladé Boleslavi

Místní organizace Mladá Boleslav zve na dětský rybářský závod i pro neorganizované děti, který se koná 7. 9. 2024 na revíru Jizera 4….